Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 32 , Sehnout Jana Sehnout Nemásta Sehnout Děda Sehnout Děda Sehnout 'ebelík Sehnout Sebelík (se opírá těžce o lůžko). Ted ještě můžu, sestro Haničko, ale je to určitě naposledy. (bezradně vyjde z pokoje). Co mám s vámi dělat? Tu máš, dráho, naoij se. Karel Sehnout to platí! Inu, abych neurazil. (Pije z láhve tak, že opravdu neurazí.) (vrávorá k dědovi). Tu máš, dědku, pij, na věčné smíření posledního bohéma s posledním maloměstákem. Dejte pokoj, já to nepijú. Musíš, dědku, musíš, je to poslední přání umírajícího! Kdybych na tobě chtěl, abys proklel svou hokynářskou minulost, to by bylo něco jiného, ale pít musíš. (se napije docela maličko). Děkuju. (obtížně a nejistě vrávorá k Šebelíkovi). A s tebou se, kamaráde, nenapijú... A víš, proč se s tebou nenapijú? Nevíš! A doktora Vávru znáš? ... Znáš! A jeho ženu jsi znal? ... Znal! A proč ji gestapáci zabili, víš? - - Víš! (s námahou se nadzvedl na loktech. S výrazem údivu i strachu.) To není pravda ... Já jsem nic... nic nevím! (opakuje s tvrdošíjností opilce). Víš a víš, a já to taky vím a doktor Vávra to taky ví

! (rychle a těžce dýchá). Nic — nic nevíte... Lžete... Lžete! Kdyby vás tak mučili jako mne!