Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 18 Zůstala jsem bez práce a bez prostředků. Bylo to velmi těžké... Kolikrát za ty dva roky jsem myslela, že už všechno končí, že začnu znova, do kolika různých zaměstnání jsem měla nastoupit, a vždy v poslední chvíli přišla ta známá otázka: Vy jste Kalistová? Ta... Ano, ta. A zase na dně, zase bez vyhlídky. Proto nemohu věřit, že bych zde u vás už mohla zůstat. Vávra Kalistová Vávra Kalistová Vávra MARIE Byla to naáe vina, nás, vašich přátel. Pořád mluvíme o člověku a jednat podle toho - - to ještě neumíme. Nemá-li mít člověk přátele v těžkých chvílích života, pak už je nemusí mít nikdy. To neříkejte. Nedovedete si představit, co to pro mne znamená, že jsem vás tu našla jako přítele. Tenkrát, tenkrát mi nemohl nikdo pomoci. Vždyt já bych ani nebyla chtěla. Zabýváme se příliš sami svými záležitostmi, spěcháme každý příliš po své cestičce a málo si všímáme, jestli někdo neupadl, nezůstal zpět. Tím jsme vinni ... I já. Ví Ve, Toníku, ono při tom nebylo vůbec to nejliorší, že člověk neměl peníze, neměl co jíst a^kde bydlet. To byly vlastně jen nepříjemnosti. Co je strašné, je, nemít práci. Nesmět pracovat, nebýt nikomu potřebná, to je horší než smrt. Bučíte klidná, u nás budete pracovat. Martínek je tvrdá palice. Ostatně pokud vím - - zítra nastupujete. Je třeba jen se vyrovnat s minulostí . (Vejde Marie. Hovoří dříve než pozná situaci.) Tak je to Václav. Václav Šebelík, narozen 1911 ... (Zpozoruje Kalistovou.) Ach, promiňte...