Stehlík, Miloslav: Selská Láska; Q 663
1 18 81'lAi ná a osudem pronásledovaná dobrácká".; i To je trápení, to je trápení! Kdy už tomu bude konec. Majetek ]e prokletí, sousede, prokletí. Aničko, buď tak hodná, jdi naproti pantátovi . (Jakubovi .) Jel ráno do lesa pro klestí -- to víš, co dneska v lese pro' i,kulaka" zbude, chroští a shnilotina! — už je tma tmoucí, a není doma. Ale pořádně se ustroj, Aničko, ať mi nenastydne s i (Anička odejde.) Jakub Selka J akub Selka Jakub Selka Jakub Jelka Jakub Selka J ale u b Z práce do práce a ktomu strach a strach! / :le jakýpak strachy, Baruško? Ještě že mám tebe, Jakube. To je moje štěstí. (S důvěrou se opře o Jakuba. ) (je v rozpacích - tak jak býval před pětadvacíti lety). No... no... však já, o to nic. Vstávajíc lehajíc si říkám při modlení: proč jsem si nevzala Jakuba! No... však on hospodář je... taky. Ne? Je rozumbrada, i e — ale copak to člověku • stačí? (lítostivě vzdychne). To víš, co hylo — shnilo. Ale srdce, srdce člověku nedá. (už se mu třese brada). Já vím, Baruško, já vím... (tam ho chtěla mít — vzdychne). A ktomu strach a pronásledování v obci. Ale vždyť nikdo... na mou duši... — Jenom kontrola na prasata.
