Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

42 Salingr od osmnácté. Na vojáky byl pes, ale zato musel každý dostat, co mu patřilo. V roce patnáctým, když jsme leželi na řece Styxu, dal mě uvázat, protože jsem sněd reservní konservu. Byl to přísnej pán, ale spravedlivej} kdepak je asi jeho konec? Když si tak na něho vzpomínám, mívám velkou lítost. Spolu jsme měli hlad, chodili jsme jako hadráři a měli vši, spolu jsme tu vojnu vedli a dohromady, jeden jako druhéj, jsme tu válku prohráli. Kristina /sklízela se stolu/. Dejte pokoj s vojnou! Pad mi tam hoch a já jsem mu zůstala věrná. Hustoles To vám asi nedalo moc práce... Kristina Jak to? Hustoles No, když jste ho měla skutečně ráda. Copak je to platný, jeden přijde a druhý odejde, to je marný. Kristina Jenomže obyčejně odejdou hodný a lumpové zůstanou. Hustoles Svatá pravda. Proto to u nás tak vypadá. Samej lump a ty hodný, ty jsou na vymření. Copak je to platný, věčně člověk truchlit nemůže. Kristina /hatahuje/. Když... je to... Hustoles Já vím, já vím - ono to někdy saframentsky bolí, ale jsou tu na to přece léky, ne? /Důvěrně./ Nepijete? Kristina Nejraději kafe. Hustoles Taky je dobrý, ale myslil jsem... /Ukáže na likér./ Kristina Co si o mně myslíte? , Hustoles Vžto není nic zlého. To je lék - po