Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

32 Jiří Dejte pokoj, tatínku! Valerie Vidíš, tatínek má z toho lepší pojem než ty... Kamilka je dívka vzdělaná, dobrosrdečná a milá, jaká se dneska nenajde. Bez krejcaru také není. Ona je tak hodná, že by za tebe dejchala. A potom, jak ona mí vařit! Tatí bude podstrojovat, až budeš tlustej jako měch. S omastkem se u nás nešetří. Jiří Valerie Jiří Valerie Jiří Storkán Jiří Hustoles Já mastné nerad. Já mám slabý žaludek. Tak ti udělá všechno dietně. Hlavní věc je svornost. Budeš s ní žít jako v ráji. /'rozlícen/. Ale já se nechci ženit! /jedovatě/. Tak, takovéj teda jseš! No, dobře! Já jsem tě, kluku, těmahle rukama převinovala, dávala jsem ti dudlíka a ty ses mi takhle odsloužil! To je potom to poděkování! Kamilko, půjdeme! Nebudu tady ani minutu. Aspoň se vidí, jaký jsou. /Na odchodu zahrozí Jiřímu/ Počkej, ty budeš litovat, ale až bude pozdě. Pro cizího uděláte všechno, pro vlastního nic. Dneska jsme tu byly naposled. To vám přísahám. Pojů! /Odejde s Kamilkou vpravo./ /Š t o r k án se rozesměje./ Nesmějte se, tatínku! Copak se směju? Já se nesměju, já jsem smutný. Tak jsem se těšil, že bude veselka a najednou nic. Tati! /vejde, jakési spisy v ruce. Srazí paty/. Poslušně hlásím, že jsem tady. Spisy od pana účetního nesu. Jiří Dobře. Dejte mi je.