Visegrád 1335 (Budapest, 2009)

The Congress of Visegrád by György Rácz

SP»

Czech Visegrádský sjezd

na Slezsko, kdyby on nebo jeho synové dosedli na polský trůn. Kazimír se svou delegací znovu navštívil Visegrád o rok později, v roce 1339, s cílem uzavřít dědické smlouvy s uherským králem, podle nichž měla dědický nárok na polské království jeho sestra Alžběta a její syn Ludvík. Ten se také skutečně na základě této smlouvy stal v roce 1370 polským králem. Visegrád se tedy ve středověku stal vícekrát místem řešení konfliktů, a tak se právem stal i symbolem a pojmenováním spolupráce dnešních středoevropských zemí, které vznikly na místě bývalých království.

Nakonec pár slov o kritériích výběru listin, jež jsou v tomto svazku publikovány. Samozřejmě během několik let trvajících diplomatických akcí, které se týkaly více zemí, vzniklo velmi mnoho úředních dokumentů, které zúčastněné strany navzájem uzavřely. Z listin samotných vyplývá, že dokumenty uchovával Karel I. z Anjou jako zprostředkovatel a ručitel až do splnění všech obsažených nařízení. Do naší doby se však zachovala jen část autentických písemností. Například exempláře uherské strany byly úplně zničeny při zkáze královského archivu v tureckém období. Mnoho listin se zachovalo v českém královském archivu (dnes Národní archiv v Praze), několik dokumentů se nachází ve Vratislavi. Ostatní byly uloženy v archivu Řádu německých rytířů v Královci, odkud se dostaly nejdříve do svozu archiválií (Staatliches Archivlager) a potom do fondů pruského archivu v Berlíně (Preussicher Kulturbesitz Geheimes Staatsarchiv, Berlin-Dahlem). Při výběru publikovaných listin v tomto svazku jsme vycházeli hlavně z výsledků bádání hungarik, která se uskutečnila v Maďarském státním archivu v předcházejících desetiletích. Během práce se nám nabídla velmi vzrušující a široce rozvětvená témata a na různých místech jsme našli uložené listiny, které dosud ještě nebyly systematicky zkoumány. Naše publikace s uveřejněnými dokumenty tak poskytuje všem stranám inspirující možnost vítané a velmi potřebné spolupráce historiků dnešních visegrádských zemí. Listiny osvětlí kontinuitu vzájemných styků a také poukáží na skutečnost, že tehdy na Yisegrádě nešlo jen o jednorázový diplomatický akt, ale o několik let trvající jednání a vyhotovení řady smluv, tedy o počátek visegrádského procesu. O dalších podrobnostech nechť svědčí samotné listiny.

40