Dunáninneni Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1856–1869

1861. augusztus

— 7 17. Čtená byla Inštancie, Cirkve ev. liorno-zelenícké, v sl. Senioráte nitranském, — přednášející, že známá rozepře, mezi cirkvi horno-zelenickau, a trnavskau, z ohledu káranců pevnosti Leopoldské zniklá, z cesty cirkevní na cestu političnau jest vyrazená, ano i skrze političnau vrchnost, Vys. dvorní Cancellarii, k prospěchu Cirkve trnavské, a k ujmě zelenické, jest rozhodnutá, — pročež cirkev h. zelenická žádá, aby se rozepře tá, na cestu církevního saudu obrátila. Sl. Convent za zákonní uznal, a ustanovil, rozepři tuto sl. gen. Conventu předložití, — a spolu, na žádost p. Karla Steltzera, trnavského faráře, svedectví od Zprávy káranců pevnosti Leopoldské, že on své povinnosti, v duchovním opatrování káranců těchto, všestranně zadosti činí, připojiti. 18. V záležitosti volby faráře cirkve evanj. a. v. zemansko-podhradské , v sl. Senioráte trenčanském, došli na tento distr. Convent, čtyři, tu věrejně přečtené dopisy: a) Prosba menší stránky Cirkve zem. podhradské, vkteré se ona osvědčuje, že k osobě pána Pavla Hajnoczyho, bývalého faráře mijavského, žádné důvěry nemá, — a tak k jeho vyvolení za faráře zem. podhradského nepřivoluje, — a sice nejen proto, poněvadž myslí že jeho resignování úřadu v Cirkvi mijavské bez důležitých na jeho character házejících stiň, příčin, stati se nemohlo, — ale že pravě jisté žalobné puncta, od téže mijavské Cirkvi, na Seniorat trenčansky došli, — žádá tehdy stránka táto, aby se prvé pán Hajnoczy očistil, a proukázal že příčiny jeho resignování, nejsau takové, kteréby jej úřadu kněžského nehodným činily, a že ti puncta žalobné jsau nepravé. b) Prosba mnohém větší stránky této Cirkve zemansko-podhradské, v které ona svau důvěru k osobě p. Hajnoczyho osvědčuje, — a žádá aby si jej Cirkev mohla smělě za svého duchovného pastýře přijati. Žádost pak tuto tím odůvodňuje, že on jen na Mijavě, a v Senioratě nitranském úřad složil, a ne jinde, a že diplom, který jednomu každému farářovi, moc úřad přisluhovati uděluje, v rukau má, — a pokud se rozeprě táto rozhodne, aby p. Hajnoczy administratorem v cirkvi zemansko-podhradské býti mohl. c) Prosba pána Hajnoczyho, v které on žádá, aby sl. district. Convent, jeho resignování, toliko na Cirkev mijavskau, a na Seniórat nitranský vztahoval, a vysvětloval, — jinde ale kdekoli, a tak i v Cirkvi zemansko-podhradské, aby úřad sl. Boz kazatele přijati mu dovolil. d) Ustanoveni sen. Conventu dne 28. mája 1861 v Trenčině odbývaného, v punctě YH. obšážené, — v kterém se pánu Hajnoczymu jen pod tau vyminkau v Cirkvi zem. podhradské Sl. B. kazatelem býti dovoluje, když prve od Senioratu nitranského Očištěni proukáže, že příčiny jeho resignování, úřadu kazatelského, jej nehodným nečiní, — potud ale, ani farářem, ani administratorem býti v Cirkvi zemansko-podhradské , nijakž se mu nedovoluje. Poněvadž spojení, a smířeni, rozdvojené cirkve zemansko-podhradské, bez něhož kňez s prospěchem, nijakž pracovati nemůže, a které napomáhati, i tento distr. Convent za povinnost si pokladá, jen tak se docíliti může, kdýž p. Hajnoczy skrze očišténí se, i tu odpornau stránku si nakloní; — ba jedině tim očištěním se, i poctivost a pokoj života jeho samého se napomůže; jako též čest a vážnost stavu duchovního vůbec, v němž každý Aud, bez Auhony býti ma, toliko timto očištěním se pozdvihne, a ohradí; — Convent tento distr. nařídil, aby tenže, tolikkráté podotknutý p. Hajnoczý, bývalý Cirkve mijavské farář, pří Senioratě nitranském do 1. Nov. b. r. ze všeho podezření, a obvinování se očistil, a ospravedlnil, — takové očištění a ospravedlnení se, patřičnému Senioratu trenčanskému proukázal, a jen takto si zákonní a svobodný vchod do Cirkve zemsko-