Evangelischen obergymnasiums, Bistritz, 1866

25

dách käm, deu der Hái de kláckn ánd det geld hát láászn begráb’n, mäuszt’e mit állen kláckn láudn ánd áf dis wáis álle gááer disn dáéh fáira. U disr ennem dáéh hát der ált mä det láudn der kláckn gehoert. Ách ánder Méttegtrewer hu det láudn gehoert ánd hu sisch iberzáigt, dát der ált ma de wáárhát hát gesáát.

4. Der schwáerz fáf áls schátzwáechter *). '

Et lebt em gááer táusntáeehthondertsésenzwenzich em niddergtn Wándrew á lándmá mit nume Michel Weber. Árnál tráémt’e et befáend sisch en dem gáártn des Minor!tn Klústers onder er holtertgtáud e vergrábén schätz, der vun em fafn bewácht wir. Ándám hé disn trűm vilin läidn erzált, montertn dá en of, ná dám schátz ze grábn. Andern ánd ách séi fráá ráitn em áh. Endlisch faszt e d’n entschlősz, nám en der nacht kái féngestn de rotháu ánd schéufel ánd géng en fáfngáátn. An der bezáchnt’n stáll gräub hé zwáá stonne mit gruszer ustränjung. Dáá sisch áh er nách kái spur zágt, ásu gáb e de áát of, mit din gedánkn, et nán féngestn ze widderhőln. Et wás ém zwélf des nachts, däu e hieme kam. Däu et’n nät ze länksem voerkäm, nám e séi fárt ond ritt áf de wisn onnu de stád. Dáá läisz e de fárt áf der wáéd ánd lacht sisch nider ém ze schlááfn, em fäusz des ze- literbéáiges, wu íraier schwáer verbrácher ofgehonge woerndn. Kum wás’e engeschlááfn esu stäund vorunem á schwoerz fáf, wáékt’n of ánd sáát: Däu hást méi erlesungswéárk begönne, kom näu ánd-vollánd et och! Um ändern moegn wáerd séi fráu láng zéit áf irn mä. Däu e äber nät kam, géng se äus en se säukn Se íánd’n; áber en wätchem zäustand; um gánzn láib wás’e zeschláá. Se räif gléch Iáit ze hélf, wätchen dát irn ma hieme scháftn; áber hé erhäiel séi bewostséi niszn mi. Enne réd hé vum sehwáerzn fáfn ánd woer áf de látzt esu wán- sénnisch, dát em en mäuszt bénne. E lébt áber nät láng, sändern stoeb em gááer táusntáechhondertinnentréisich.

') Siehe Sagen und Lieder aus dem Nösner Gelände, von H. Wittstock, Nr. 2,