Bányai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1861–1874 (szlovák)

1866

§. 7. Cirkev tu, vníž pôsobí, pred nejbližši púlroční zkauškau opusiiti nesmi, jestliby pak stanici svau pred vyplnením tŕetího roku úŕadováni svého opustil, vyvolením jeho zapríčinené utrovy, zanechanému sboru aneb úciteloví pomerné pŕinavratiti povinnen bude. ^ yypomáhájící dočasní učitelé, kteŕi se vzlašté v novčpovstávajících dcerách dočasné upotŕebúvají, podobné pod dohled církevní postavení a význdanym pravidlam podrobení jsau. Č Á S T K A TRETÍ. O D D í L 1-vý. §. 1. Uŕab knéžský buď osobné, bud skrze jiních, zpusobem zabránéným a neslušným hledati, mezi lidem stranníctví napomáh9ti,spoluvyznačencu svých osočovati, cirkvi se natískatí, anebo jí pomoci svétkých vrhností, jakoby násilné zaujatí anebo podržeti chtíti není doveleno Proti tomuto se provinivši vtemž sboru knéži býti nemohan, aneb kdyby jen po jejích uvodu na jevo výslo više zmiuéué zakázavé počínání, proti takovýmto se má ceston seniorátu zakročiti, majíc patričná církevní vrchnost právo, jich na kratší ánebo dlužší čas od Úradu vyzdvihnansi anebo podlo okolnosti kinéčné odstrániti.) §. 2. Volba se za zákonitau jen vtedy považuje, kdýz čekatel Úŕadá knézského který aspoň 24-tu rok véku svého vyplnil a védy pliilosophiko — bohoslovecké s prospéchem dokonal, — aneb již ŕádný knéz, učbár a neb učíte], všeobecnau hlasu všech hlasus chopnich — totiž všech k potrebám církvé ŕádné pŕispívajících otcu čeledních anebo samostatných osob mužských jak v matce tak i v dcerách obydlených — udú církvé, z počtu pravidelné vyznačenih mužu, v prítomnosti zasupitele seniorálného Vyvolen jest. (vid úprávu Seniorovu.) §. 3. Cirkev svého knéze, svau vlastní moci odstrániti nesmi. §. 4. Kdo slovo své, sboru jej povolavšímu dané, nazpét vzal, útrovy zpusobené nechat dvojnásobné vynahradí, jedna a rovná částka jejích, pokladnií vdovcko-syrotské pŕipadajíc. Naproti tomu ale i cirkev povinná jest slib svuj vyplnití, a j n pri príslušné náhradé a s privolením Seniorátu muže jeji zpátkem vžití. §. 5. Na menší pláci, néžlí jaková se v zápisnici Seniorálni, následkem návštévy biskvpské, zaznaménaná nachází — úrad prijatí, zakázano jest. §. 7. Zákonnitá jest ta povolávací listina (vocator) ktera skrze Dozorce sboru a a vétšinu starších anebo spínosnocnéných církvé podepsäna, pečetí církovní stvrzena, dúchodkem, rukau sen: zapisovatele do nívsnešeným, zaopatŕena, a skrze Skrze Seniora aneb Conseniora potvrzena jest, Za takovýto povolávací list piati cirkev Sen. zapisovatclovi 1 zl. §. 8. Jestliby kdo pred uplynutím t ŕ e c h let chtél zanechati cirkev svau, to jen tak učinili smj, jestliže povolávající jej cirkev, ť

5, kterau opustiti mínj, pri dopravení jeho zpusobené útrovy pomérné vynahradí, — vyjina pád ten, kdyby zákonné odstránén byl. §. 9. vystane. §. 10. Pomocníka si jen spovédomim a povolením Seniora vzíti muže. §. 11. Jako Čast I-ni §. 38. §. 12. Jako Čast I-ni §. 39. §. 13. Posmrti jeho, vdova, aneb maloleté syroty, podlé obyéeje v Senioráté panujícího, ješté pul- aneb évročni byt a dúchodek tahají i v tom pádu, k dyby se uprazdnéný úrad pred tímto ustanoveným čisem zaplnil. Jestliby pak ješté i po pul — aneb potazné po ctvrt roku úrad upr zd néný zustál

: mezitimní duchodek náleží pokladnici vdvosko-syrozské, to gisté mage platnosti i strany jpul-aneb čtvrtro§ných duchodkú vtenkrat, kdyby žádná vdova ane maioleté syroty nepozustály. O d d 1 2-hý. §. 1. Yyučování knéze nechat se vždycky s Písmem Svätým a s verejným evanjelicko-augšpurským vyznáním srovnává, majíc za základ obyčejné evanjeličke a epištolické texty. Avšak dovoleno jest v každém tretím roce, aneb príležitostné i jindy, ze svobodné zvolených textu kázati. §. 2. Kdyby se dosvedčilo, ze vsvých církevních ŕečech od náuky církvé evanjelické, písmu svätému a vyzn. Augšpurskému pŕiméŕené odvodné učí, anebo právé proti ní zjevné brojí má se od úradu odstrániti. §. 3. Svýéh véŕících k poslušnosti, lásce, dúvéŕe a vérnosti ku panujícímu zemépánu a ku všem, jak svétským tak i církevním vr.hnostem éastéji povzbuzuje, za nich se die modliteb v agendách obsažených skraušené modlí, den narození a jmena panovnkova v boru svém zpúsobem obyčejným zasvétí. Ostatné politiku a prohlasá svétských vrchností nechat na místo sväté uevynáší. §. 5. Tam kde ovanj. A. vyzn. s ŕim. katholickými véŕícíini společné pŕebývají, svátky ŕím. katholické nechat z kazatelnice ohlási, poučiv véŕíeí své, aby ve dnech takových svétísí spoluobčany své skrze pohoršitedlné hrmotné práce vjejích nábožnosti mýliti se vystríhali, — avšak že tichá zaméstknání svá, jak doma, tak i na poli vykonávati mohau, a že svátky svatoochrancú jednotlivých ŕ. kath. sboru za svétiti, žádným zpusobem povinní nejsau. §. 6. Reči sväté, které z paméti mají odŕíkané býti, nechat si napsané zachovává aby je na žadost Biskupa aneb jeho naméstníka proukázati vstavé byl. §. 7. Nechat se o to snaží, aby poslucháči jeho s l.ratŕími jiného vyznání v pokoji, lásce kŕeštanské a jednomyslnosti živi byli. v §• 8 Y káznéch svých lidu neznámá kacíŕství ani jen ncch nepŕipomíná, toho pak nechat sevystŕíha aby články víry jiných vyznání z kazatelnioe posméšné napádal, aneb jich z takových bludu, v nichž se nenacházejí, obviňoval aneb jim potupná jména nadával, §. 9. Aby pokoj a poŕádek v sboŕích porušen nebyl, ve vécech lhostejných z pusobu elužeb božích a obradu cirknvních se týkajícíoh, svau vlastní moci, bez pŕivolen