Bányai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1861–1874 (szlovák)

1865

3 Naložil sem všudy, aby nedostatky takové odstránené byly, a prosím aby toto mé zakročení sl. dištr. za svoje prijal a na dištr. uzavrení povýšil. Garamseg, táto starobylá artik. cirkev, na vzdor príkladné horlivosti a dobročinnosti knéze a církevníkú ze dne na den klesne a padá, ant pánství gecovské, telekovské a rádayovské ne v rukau domácich víry se nalezá, a tak z této strany ochrana a dobročinnost cele pŕestaly. Radostné však jest to, že jedna z dcerocírkví Badín, — která jest od matky mnobem liunatčjší, s velikú napnutostí kostel staví, a bezpochyby se časem matkau cirkvi stane. Navttívil, pochválil a zabezpečil sem ji, že její víry a občtovavosti plné namáhání jak jednotlivcúm, tak obzvláštč podporovnčm mocné odporaučeti budem. Tu, v Garamsegu vystrčila hlavu tá stránka, která národnost nad evanjelium a jednotu víry povznésti, a tčlo Kristovo — cirkev podlé rečí rozdrobili hodlá. Čt.yré místní círk. inšpektori : Sám. Stefanovič žibritovský, Móric Kellner lubjetovský, Lud. Turzo h. lehotský, a Adam Kardoss babinsky. s nejvlídnčjsím pozdravením jedno osvčdčení mi podali. V úvodé jeho se stéžují, že se nynčjší cirkev nepŕidrží písma. sv. a. aug. vyznání tak včrné, jako naši otcove

; že mnohé hŕíchy mezí církevnící se rozpomobli, a že knéží z pŕesvčdčení nekážau

; že se politické včci do cirkvi míchají, a t. d. Sám Hospodin vidí mau duši, že v mnobém ohledu pravdu mají, a ujištiijem každého človčka, že nemám ani vraucnejší modlitby, ani opravdovejšílio namáhání, jako tento kaukol vykoŕenití, čistotu, jednotu víry, a nepoškernČný mravný žívot blásati, zdrževatí a rozširovali. Kdyby jen toto bylo — ruku bychom si podali

; nebo když jest o tom reč, aby se takovémuto zlému odpomohlo : mne cirkev vždycky mezi pŕednímí nalezne. Jako že se to ale nejjistčji stane ? jen tak, když knéži a církevnící, každé shromaždční, všecí církevní úrednící, pravomocnosti a celé společenstvo, pod vplivem a ochranau Ducha svätého, jednomyslnč a po bratrský, télu Kristovému cirkvi, v službč, ruka v ruce neohrožené stojíme. Nu a či jest to ten cíl, k nčmuž se ono osvčdčení namábá? Protestuje ono proti generálnim, dištr. a seniorálním konventum, které se podlé jejích domnční „denní politikau madarizacie" zaobírají; protestuje proti zápisnicem a rokovácí rečí

; proti tomu, že ze všeobecné po rady, generálný konvent se utvoril; protčštují proti mnč

, že sem na sv. Trojicu nepŕisahal

, že úniu napomábám a t. d. Ztoboto patrno, že — ačkoly to jest vyslovéno kterák v našich konventecb každý ve své materuiské reči mluviti míiže T ačkolí zápisnice v našem okolí ve tŕech rečech se tlačí; ačkoli proti mnč vynesené obviňováni jak na dištr. tak i na gener. konventé vyvrátčné, vysvétlené a z cástký i napravené byly, — tu cele jiný podnét, než jakový čtyré inšpektori udávajú skrytý jest. Tu jest cíl, roztrhnutí se všemožné. Za celých pét rokli mého uradování, uebyl sem v stavé k dobrému církve tolik vypús obití, zeby táto stránka moje dobré mínČní byla uznala. Jináče sem ve Zvolené všudy to pozoroval, že se církevníci k zdédčným od otcu právúm, a k samosprávč pŕísné pŕidržejí, a tím si pochlebujem, že sem jích vtéto víre ješté více upevnil. Nacházejí se i mezi knčzmí zvolenskými množí, kterí tu snámi drži, ale i množí ktérí v jinau stranu kráčí. Ufáme se však, že po dlaubem mámení v pokoji, a sväté jednomyslnosti, usadíme se u noh Krista Pána. Srdečnau uznalost vyjevujem sen. predsedníctvu, a visit. notáŕdm

, kterí od počátku až do konce včrné nésli se mnau brímé dne i horko. Po návratu mém ze Zvolena nalezl sem na stole vypovédácí list z Petrováce, k nčmuž až po dnes ješté Kulpin, Silbaš a Hložany se pripojily, tak zč pokud sem ve Zvolené, na jednom konci okolí našébo účinkoval, za ten čas na druhé hranici, po dnes 4. cirkvi od nás odpadly. Predbčhy a vlasní príčiny tohoto odtrhnutí sem nikdy neznal, aníž mi takové, ani jen jedinkým slovem na známost dané byly. Jen po skončené petrovácké udalosti, prišel ke mnč list p seniora ode d. 14. Juliusa, z néliož jedno druhé tu precitám. Dúst. pane Superintendent! Jozef Sztehlo, hložánský knéz — jehož sem jako nejbližsího sauseda, aby na diiležitý pobčh včci na Petrováci pozorovel, splnomocnil, dnešní počtau mi toto piše : „Včera sem byl na Petrováci, mého otce sem duchovné tak slabého nalezl, že sotva co znamená o tom, co se vilkol nčho dčje, což i ta okolnost potvrzuje, že jest docela pokojný. Kuzmányi na bárok dlauhý list písal cirkvi, který sem i já čítal, ale mému otcovi nepísal ani slova, ba ani ho nezpomíná, jakoby ani nebyl petrováckýiu knčzem. List, ten který jest z turc. sv. Martina ode dne 28. Juniusa daný, a jehož obsah jest hrozné prokletí autonomistű, jíchž bezbožnými lidrai nazívá, tak se vidí, pod vplivem brzo svolanu byt majicího uherského snému jest písaný, ant nevyvoláva cirkev, aby se die patentu žrídila, ale dorážeje, na bezbožnost autonomistú, chváli patent, a velice lituje, že pokud všecky jíne krajiny patent príjaly, Uhersko tomu buď pro slepotu, aneb pro jiué ničemné pričíny, odporuje : vyžíva cirkev, aby pevné pri patenté stála, aby se nikoho nebála, ato tím méné, pončvádž jí ani seniorát, ani d šstrikt nie učinili nemohau a naposledy splnomocňuje cirkev, aby žádnau autonomickau vrchnost neposlauchala, jeji vyslanstvo neprijala, a t. d. konečné slibuje, že se osobné k ní dostaví. Dále píše, kterák jak vys. kr. Mistodržifelstve, tak i báčánské stoličné predstavenstvo poprosil, aby petrováckau cirkev — která patent prijala proti všem nápadum, jí ve svém úmysle zlomiti vynasnažujícím bránil. — Merau otci — píše p. Steblo pomáhali, aneb raditi, jest nemožné; v jednom pŕedce jest mocný a odhodlaný, v tom totižto, že u prostred nynčjších okolostejností urad kuézký nezloží.